Libor Dvořák: Po půl roce války na Ukrajině je naděje na diplomatické urovnání v nedohlednu

Chvíli po istanbulských rozhovorech vypadala situace nečekaně nadějně. Šéf ruské delegace Vladimir Medinskij doslova řekl: „Debaty byly konstruktivní. Dostali jsme k posouzení ukrajinské návrhy a musím říct, že postoje protistrany jsou formulovány nanejvýš srozumitelně.“ Tolik Medinskij.

Čtěte také

Libor Dvořák: Šéf britské vojenské rozvědky nečeká rychlý úspěch žádné ze stran války na Ukrajině

Výsledky této schůzky z 29. března tedy inspirovaly k naději, že válka na Ukrajině může skončit nějakou dohodou. Vyjednavači se dohodli na znění dvou dokumentů, které by mohly být podepsány, kdyby se hlavy obou států Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin shodly na tom, jak boje ukončit.

Dokument, formulovaný ruskou stranou, kupříkladu předpokládal, že Ukrajina přistoupí na status neutrální země a vzdá se rozmisťování vojenských základen na svém území. Dalším bodem byla otázka „vzájemného respektu obou kultur“ a jednalo se tu především o postavení ruštiny na Ukrajině.

Na bitevním poli

Hned po skončení istanbulské schůzky ruské ministerstvo obrany prohlásilo, že jeho armáda zásadně omezí bojové akce na kyjevském a černihyvském směru – a to se také stalo. Kyjev k tomu ovšem dodal, že stažení ruských vojsk z těchto regionů bylo dáno hlavně tím, že tu Rusové byli neúspěšní a navíc potřebovali své vojáky i techniku přesunout jinam.

Čtěte také

Libor Dvořák: Mohou raketomety HIMARS zásadně změnit poměr sil mezi Ukrajinou a Ruskem?

Koncem dubna Kreml oznámil, že Moskva Kyjevu údajně předala svůj návrh vzájemných ujednání, ale ukrajinská strana konstatovala, že žádný takový materiál, který by vyžadoval odpověď, nedostala. Jednání ale v online režimu pokračovala dál a další a další projekty smluv putovaly oběma směry. V červnu ovšem Putinův poradce Jurij Ušakov konstatoval, že kontakty ustaly – a k tomu už jen dodejme, že se doposud neobnovily a zřejmě hned tak neobnoví.

Četní pozorovatelé upozorňují, že s postupem času je rétorika obou stran stále urputnější a zároveň se kupí emoce: ruskou stranu velice zasáhla zkáza křižníku Moskva, Ukrajinci jsou zase stále rozhořčenější z ruských válečných zločinů, započatých masakrem v Buče. Pokud se v Istanbulu předpokládalo, že nějaké generální úmluvě musí předcházet mírová dohoda obou prezidentů, pak dnes dobře víme, že k ničemu takovému nedošlo.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Volodymyr Zelenskyj přitom od samého začátku války prohlašoval, že je ochoten s Putinem jednat kdykoli a kdekoli. Naposledy ale s tímto návrhem přišel 7. června v rozhovoru pro Financial Times a od té doby podobnou ochotu ani nenaznačil. Mnohem častější jsou dnes na obou stranách výroky, že válka musí být rozhodnuta na bitevním poli. A s takovou se alespoň k příměří rozhodně nedopracujeme. Tím spíš, že Zelenskyj se dnes dožaduje návratu všech Ruskem zabraných ukrajinských území včetně Krymu – o tom ale Moskva přirozeně nechce ani slyšet.

Autor je komentátor Českého rozhlasu